Chov zvířat
Věděli jste, že:
Domestikace zvířat probíhala zřejmě postupně, relativně dlouho mohla trvat polodivoká fáze. Pravěký člověk dokázal lapit divoké zvíře do nějaké uzavřené plochy, kde mu poskytoval ochranu a potravu, dokud nedosáhlo jateční velikosti. Teprve až s cíleným křížením jedinců s požadovanými vlastnostmi – masitější, krotší, zdravější – se začaly vydělovat domestikované druhy. Tak například ještě ve středověku domácí prasata, již dávno krotká a zvyklá na člověka, připomínala na pohled spíše drobnější lesní divočáky, než růžové zavalité vepře, jak je známe dnes.
Dobytek byl postupně domestikován od neolitu, jedná se ale o poměrně dlouhodobý proces. Zvířata byla chována nejen kvůli masu, mléku a živočišným materiálům, jako je kůže, vlna a další, ale také jako zdroj síly. Od pozdní doby kamenné jsou známy doklady zápřahu při orbě.
Věděli jste, že:
Z nalezených koster zvířat zjišťujeme, že v důsledku domestikace docházelo k jejich zmenšování. Výška skotu v době železné činila cca 110 cm v kohoutku, výška raně středověkého koně nepřesahovala 140 cm.
Skladba chovaných druhů nás nepřekvapí: domestikací pratura vznikla domácí plemena skotu; předkem domestikovaného prasete je prase divoké. Hovězí dobytek a prasata byly zřejmě nejpočetnější chované druhy, chovány byly i ovce a kozy. V případě drůbeže poznání komplikuje to, že ptačí kosti se špatně dochovávají, ovšem víme o tom, že jak kur domácí, tak i husy a kachny byly domestikovanými druhy. Z doby hradištní se přímo na akropoli například podařilo najít husí kosti. Lov nebyl hlavním zdrojem obživy, nicméně jistě šlo o vítané přilepšení. Významnou složkou potravy, především u Slovanů, byly ryby – ty sice nezanechávají téměř žádné archeologické stopy, jsme ale schopni identifikovat nástroje sloužící k jejich lovu, např. harpuna, rybářské háčky či závaží rybářských sítí. Významným zvířetem je kůň. Pro tah při orbě sloužil skot, nesmírná hodnota koně spočívá v jeho použití coby jízdního zvířete. Nálezy koňských kostí jsou na hradišti doloženy jak z doby halštatské, tak slovanské.
Věděli jste, že:
Chrt je z kulturního hlediska zajímavým plemenem. Objevuje se již ve starém Egyptě, v keltském světě i v antickém středomoří, jeho různé varianty potkáváme napříč dějinami a vždy má jistý punc ušlechtilého typu psa a špičkového lovce. Chrti nebyli běžně chováni v raně středověkém slovanském světě. přes Horní Slezsko však procházela jedna z větví proslulé obchodní cesty: Jantarové stezky, která končila v Pobaltí. Tam se nacházely obchodní stanice Varjagů (Vikingů), jež plemena typu greyhound chovali). Nebudeme asi daleko od pravdy, když zkonstatujeme, že v tomto případě pes představoval luxusní majetek svého pána, snad ozdobu jeho smečky a možná luxusní dar či zboží, které se na Chotěbuz dostalo.
Dalším druhem silně kulturně provázaným s člověkem je pes. Nálezy posledních let ukazují, že pes doprovází člověka už nejméně 14 000 let. Konzumace psího masa byla asi výjimkou, neboť nejen, že nebyla potřeba, vzhledem k početnosti chovu prasat a dobytka, ale navíc hodnota psa coby společníka a strážce byla nesmírně vyšší. Nálezy psích kostí jsou v Chotěbuzi opět doloženy jak z pravěku, tak z raného středověku. Pozoruhodný je objev z roku 2005, kdy se podařilo nalézt nezvykle dlouhé psí kosti. Sérií analýz a srovnání se podařilo plemeno psa identifikovat jako polského chrta či plemeno podobné britskému greyhoundovi, což byla v našich končinách v oné době zcela unikátní psí rasa. Kosti byly nalezeny v severní části akropole, v místě předpokládaného sídla místního vládce.