Doba hradištní
Věděli jste, že:
Starohradištní období se vymezuje zhruba od 7. století do počátku století 9. Středohradištní doba odpovídá času rozkvětu Velkomoravské říše od počátku 9. století do poloviny 10. století. Mladohradištní doba víceméně odpovídá období existence českého knížectví, tedy od poloviny 10. století do konce 12. století.
První Slované se na našem území objevují asi v druhé polovině 6. století n. l. Kolem poloviny 7. století se zde zformovala tzv. Sámova říše, volný kmenový svaz, jenž vznikl na základě odporu vůči Avarům, kterým byli Slované podřízeni. Tento útvar se po smrti Sáma rozpadl. Avarský kaganát, jehož jádro se nacházelo v Panonii, byl dominantní silou ve středním Podunají až do 9. století. Proti kaganátu vedl v roce 791 velkou výpravu franský král Karel Veliký. Z tohoto tvrdého zásahu se avarská říše nevzpamatovala a zanikla. Ve středovýchodní Evropě tak vzniká mocenské vakuum, díky kterému se mohl postupně zformovat nový státní útvar Slovanů – Velkomoravská říše. Ta z původních jihomoravských center postupně expandovala do celého Pomoraví, následně si podřídila rozsáhlá území. V poslední třetině 9. století, především za vlády knížete Svatopluka se stává Velkomoravská říše skutečným hegemonem středovýchodní Evropy.
Mapa hornoslezských hradišť
Slované osídlili lokalitu v Chotěbuzi-Podoboře zhruba v polovině 8. století, tedy asi 1200 let po zániku halštatského hradiště. Chotěbuz patřila do místní skupiny hornoslezských hradisek zahrnující mimo jiné Kamieniec, Skočov, Landek, Kylešovice, Hradec, Mokre, Víno, Komorno a především velké hlavní ústředí Lubom. Pokud jde o kmenovou příslušnost těchto Slovanů, nejčastěji se uvažuje o Holasicích. V tomto kontextu leží Chotěbuz spíše na okraji načrtnutého teritoria. Výzkumy také ukazují, že pravý břeh řeky Olše byl výrazně hustěji osídlen. Centrem tohoto území bylo zřejmě zmiňované mohutné hradiště v Lubomi, přičemž Chotěbuz představuje sídlo rozsahem spíše menší. Spolu s ostatními menšími hradisky tak zřejmě Chotěbuz hrála roli jakési předsunuté, menší pevnosti lubomského centra, kolem něho ostatní sídla uzavírala obranný prstenec.
Slované využili terénní pozůstatky halštatského opevnění: valy zvýšili, opevnili dřevěnou hradbou a částečně rozšířili. V této první fázi raně středověkého osídlení existovalo hradiště asi zhruba 100 let, než došlo k násilnému zásahu zvenčí. Dokládají to četné nálezy hrotů šípů, požárových vrstev a dokonce spáleného obilí a kostry koně. Události mohou souviset s předpokládaným útokem velkomoravských vojsk proti kmenovému svazu malopolských Vislanů v 80. letech 9. století. Takové tažení by muselo projít přes námi sledované území. A skutečně, doklady násilného zániku se nacházejí i na ostatních hornoslezských hradištích včetně samotné Lubomi. Rozsah destrukce v celém regionu ukazuje na větší vojenskou akci, jaké byla Velká Morava schopná.
Hradisko v Chotěbuzi-Podoboře je v tomto ohledu výjimečné tím, že nebylo zničeno. Interpretace nálezových situací týkajících se fortifikace spolu s nálezy předmětů velkomoravského původu naznačují, že bylo ušetřeno. To zřejmě souvisí s mocenskými ambicemi Velkomoravské říše, naše lokalita totiž představuje dobrý opěrný bod pro kontrolu zdejší části Slezska.
Věděli jste, že:
Mezi výjimečné předměty nalezené na lokalitě patří perfektně zachovalý denár uherského krále Štěpána (997– 1038). Ten je zajímavý tím, že se nacházel v zánikovém horizontu hradiště – to znamená, že se na místo dostal buď již po zániku hradiště, případně v jeho posledních letech. Pomáhá tak datovat přibližnou dobu zániku, zároveň ukazuje, že obchodní cesty nad řekou Olší regionem nadále procházely.
Mohutné zánikové vrstvy, které se při archeologických výzkumech objevují, by pak souvisely s kolapsem mocenské soustavy Velké Moravy, jenž nastal po náhlém rozpadu říše v prvních desetiletích 10. století vlivem vnitřních problémů a nájezdů Maďarů na jižní Moravu. Ani s rozpadem říše zde ale osídlení nezaniká – po polovině 10. století se v archeologických nálezech objevují doklady života na hradišti. Lokalita již nikdy nedosáhla předchozího významu. Jako životaschopnější se ukázalo být blízké sídlo na Zámeckém vrchu, na druhém břehu řeky. Zde se postupně tabluje hradiště, které se stane prazákladem pozdějšího hradu a města Těšína (Cieszyn). Chotěbuzské sídliště tak definitivně zaniká pravděpodobně v polovině 11. století postupným opuštěním místa.